>>tlačenka

Tak to asi vypadá, že jsem se vypravil na průzkum německé gastronomie. Jak by také ne, během mého pobytu jde o nejsilnější zážitky. Tedy jsou zážitky ještě silnější, ale jimi budu trápit své přátele ještě hodně, hodně let. Navíc se nedají veřejně publikovat a rozhodnutí soudu budu čekat v poštovní schránce někdy koncem týdne. Ale abych se vrátil k té gastronomii. Předem chci poděkovat všem přátelům a známým za pozvání na společné jídlo. Hluboce si toho vážím. A rozhodně nechci svými přízpěvky vyjadřovat nespokojenost nad kvalitou jídel.

Němci vynikají svou pracovitostí, přesností, vysokou produktivitou, kvalitou, rychlostí a stereotypem. Pokud tyto přednosti zužitkují při výrobě automobilů a motocyklů, stanou se jejich výrobky legendou na trhu. Ovšem pokud tyto vlastnosti využijí při přípravě jídla, začnou se dít věci. Každý se zajisté setkal s instantními polévkami Knorr, či s polévkovým kořením MAGGI v čtverhranné lahvičce. To je jen špička ledovce, i když zajímavá dvojice reprezentantů. Za necelý měsíc jsem nejedl jediné jídlo, v kterém by nebyl zastoupen jeden koncernový polotovar. A to prosím i v restauracích a hospodách. Beru v potaz, že vše se nedá vyrobit doma, či v restauraci. Zajisté nikdo nebude připravovat hořčici dle recepru francouzských mnichů. Zmražené hranolky jsou také standartem i v lepších restauracích nikoho se  nad tím nepohoršuje. Ale šest druhů UHO (Univerzální Hnědé Omáčky) je na mě moc. Od základu na guláš až po sladkou variantu na palačinky a může v ní plavat téměř cokoliv z masa nebo zeleniny. Jen včera jsem vzal dámský doprovod před pozdním obědem v restauraci na průzkum blízkého supermarketu. A výsledek byl vzkutku zajímavý. Celé víkendové menu bylo poskládáno ze slevněných polotovarů, ovšem za desetinásobnou cenu. Ze stejných polotovarů, jen z jinšího města byla i večeře a dnešní oběd. Je škoda, že se instatní „dobroty“ staly úplným standartem. Ale takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Abych se vrátil k  tématu. Salátová zálivka. Zatím jsem neměl jediný salát, ve kterém by nebyla. A to i když jsme číšníka výslovně požádali o vynechání této ingredience, ve výsledném salátu nechyběla. To co nakonec chybělo, bylo spropitné číšníka. Zálivku, jinak také největší obludnost, kterou by nejedli ani v Bruntáli či v Liberci, vyrábí spousta firem. Ještě více firem vyrábí napodobeniny vhodné i na hubení slimáků. Směs dehygydrogenovaných bylinek, octové soli, glutamanu a oleje. Jen výčtem je to dobrota. A má jednu obrovskou výhodu. Je jedno, na co zálivku nalejete. Zda na listový salát, okurky, grilované vepřové koleno či telefonní seznam. Výsledek bude stejný: zeleninový salát. Zálivka je prostě všude, kde by mohlo nastat nebezpečí výskytu zeleniny. Tedy i na pizze či v zeleninové polévce. Zámožnější spotřebitelé si mohou pořídit již namíchanou verzi s olejem, či majonézovým dresinkem. S tímto dresinkem dokážete pozřít i kus sádrokartonu či azbestu, protože dresink má silně leptavé účinky. Ale jsem jen host a musím se snažit pochopit jinou kulturu. Navíc po tzv. „Okurkové průjmové krizi“ zmíněná zálivka zajistí dokonalou sterilitu jakékoliv zeleniny. A pokud náhodou zálivka zbyde, přidáním horké vody máte bezkonkurenční čistič ucpaného vodovodního odpadu či záchodu. Nedoporučuje se pro plastové potrubí.

Svou děsivou efektivitu německý průmysl světu demonstroval v pohnutých válečných letech. Již páni herci Voskovec a Werich si dělali srandu ze samoořívací kroupové-eintopfové konzervy s držadlem a nápisem Krupp-Essen. Kam se dal strojní průmysl po roce 1945 všichni víme. Automobily Merzedes-Benz, Audi, Volkwagen, Porsche či BMW jsou v popředí zájmu motoristů. A také jsem ai přišel na to, kterým směrem se dal chemický přůmysl v letech obnovy. Gumárny začaly s úspěchem vyrábět klobásy, výrobny hnojiva přešly na UHO a karbonátky. Jen jedna chemička přežila spojenecké bombardování a zachovala provoz. Místo systetického benzínu teď vyrábí zálivku na saláty.