>>tlačenka

Myslel jsem si, že jsem za poslední měsíc jedl snad všechny kulinářské a chemické pokusy. Tento víkend mi dal jasně najevo, jak jsem se osudově mýlil. To, co jsem viděl, mě bude děsit ještě hodně nocí. Němci ze srdce milují pořádání festivalů a pryč jsou doby, kdy si vystačili s Eintopfem či Bratwurstem. Víkend byl ve znamení grillu a festivalu pod taktovkou místních dobrovolných hasičů. Pokud začne pracovat třicet můžů dohromady, vždy to skončí tím, že nepostaví útulný přístřešek ale tábor. Na místním plácku běhěm dvou dnů vyrostlo stanový tábor obehnaný plotem s loučemi. V centrální části tábora byl odstavena pověstná mobilní vojenská kuchyně zvaná guláškanon. Nechyběl mobilní přívěs s výčepem piva, přívěs s toaletama a několik dřevěných kiosků. Celému areálu však vévodila šibenice, na které se houpal grill. A když řeknu šibenice, myslím tím šibenici. Jinak se ani nedá nazvat tři a půl metru vysoká trojnožka s kladkou, rumpálem a ocelovým lanem s hákem. Na hák se pověsil kulatá mříž o průmeru asi metr a půl. Pod tím vším bylo topeniště schopné pozřít i pařez vzrostlého dubiska. Tedle tohoto zařízení byla bouda s gyrosovým opékačem, friťákama a pecí na housky. Za podium posloužil nákladní vůz a víkend kulinářských zvěrstev mohl začít.

Němci grillují rádi, často a blbě. Pochopil jsem, že jim nejde ani tak o suroviny které použijí. Více dbají na to, aby suroviny podstoupily rituál umístění a sejmutí z grillu. Od prvních chvil mi bylo jasné, jak hasiči sehnali maso. Patrně v nějaké ZOO uhynulo stádo nosorožců, nebo našli u cesty sraženého Brontosaura. Jinak si nedokáži představit, kde by mohli obsarat takové množství masa nejasného původu a kvality. Dodnes nevím, o jaký druh masa šlo. V pátek byl na jídelním lístku Gyros. Na gyrosu snad nejde nic moc pokazit. Navíc jsem očekával přítomnost nějaké krabice s kořenícím zázrakem na počkání zaručující „přijatelnou“ chuť. Levé obočí se mi ale nadzvedlo nad dvousetlitrovým barelem podivného roztoku s dvěma válcema svalové hmoty. Podobné sudy se svého času u nás vyzvedávaly ze dna Orlické přehrady, ale jejich obsah nikdo určitě nejedl. Ale zpět k válcům. Než jsem stihl rozdýchát tu podívanou na sud, válce se už pekly. Za půl hodiny se už začalo ořezávat. Naštěstí chuť spálené gyros marinády přebila pachuť draselné soli z nálevu. Bohudík se celé jídlo skládalo navíc z tzatziki (kýbel z Lidlu) a kyselého zelí (kýbel z Aldi) a tak jsem se nakonec i celkem pěkně najedl. Navíc děsivé množství soli umocnilo mou touhu po pivu. Na závěr večera jsem si dal i panáka Ouza, když jsem se dozvěděl, že se všechen gyros prodal a kupodivu i snědl.

V sobotu přišla na řadu atrakce největší, šibenicový grill. Na přípravě steaků nic moc není. Jen člověk musí znát a ctít suroviny, mít dostatečně rozehřátý grill a trochu fantazie a zdravého rozumu. Pokud člověk zdravý rozum nemá, vypadá to následovně. Zmražená hrouda červeného masa nejasného původu se rozebere na jednotlivé porce. Téměř zmrzé plátky masa se narovnají na gril tak, aby se částečně překrývaly. Poté se na ně nakladou hrudky ještě zmrzlé marinády. T vu chvíli je pravý čas rozdělat pod masem oheň. Následně se celý zavěšený rošt s masem rozhoupe a roztočí. Jak se tam tak celý grill houpe jak oslí přirození, maso v kouři rozmrzne, ztratí veškerou vodu a následně se nad ohněm více suší než peče. Po otočení steaků z nich začneme škrábat zuhelnatělé odřezky. Nakonec do steaků začneme zuřivě bodat nožem, vybrané kusy rozkrojíme přímo na grillu. Tak to jde v cyklech až do vyčerpání veškerého masa. Po mase se na grillu začnou opékat klobásy. Ale o obludnostech jménem Gyroswurst, Thaiwurst a Hawaiwurst se již zmiňovat ani nebudu. Jednak mě to, nadšeného amatérského kuchaře, uráží a také by se mi mohlo udělat značně nevolno.

Neděli místní hašiči zakončili padesáti litry guláše z prášku. Samozřejmě že v guláši bylo maso nejasného původu, jeden kousek chutnal jako gyros, ale i nakrájená klobása. Ale jako již dva předešlé dny, opět se vše snědlo.

Němci mají tak trošku hašteřivou povahu. Proto nikdy Německo nebylo zemí medem a strdím oplývající. Společenstvu národů rovněž dalo poměrně velkou prácí, aby Němci zase něco nevyvedli či nevyplenili sousední státy. Jen mi připadá, že je nikdo nehlídal v gastronomi, protože by je asi čekal Mezinárodní soud pro gastronomické zločiny v Schnitzelbergu.