>>tlačenka

Ptáte se, co dělá student geodézie týden před státnicema? Odpověď najdete v následujících řádcích. 10 dní před onou zkouškou jsem si udělal na víkend pauzu od vší geodézie a vyrazil za mou velkou zálibou. Pro neznalé, mým velkým koníčkem je železnice.

Před několika lety jsme s klukama dostali možnost pomáhat s provozem parních a turistický vlaků na jedné zajímavé trati. Kdesi v zapomenutých končinách Moravskoslezského kraje, těsně u polských hranic, (snad) najdete městečko Osoblaha. Se světem je spojené technicky velice kuriozní železniční tratí. Rozchod kolejnic není obvyklých 1435 mm, ale pouhých 760 mm. Není to tedy vlak, ale spíše vláček. Zajímavá je také svou klikatostí, na 20 km trati je 106 oblouků. Navíc jsouj tyto tratě v republice jenom dvě. Obce tohoto Topolánkem, Paroubkem i Bursíkem zapomenutého kraje, kde ani lišky nedávají dobrou noc, protože tu dávno chcíply nudou, se rozhodly nějakým způsobem oživit turistický ruch. Našli se nadšenci, kteří obstarali parní lokomotivu a nějaký ten vagon za ní a každoročně už 5 let se s ní po trati prohánějí a vozí nadšené turisty.

K nadšencům, kteří měli prostředky na provoz parního vlaku přibyla ještě parta kluků a dokonce i holek z nedaleké Opavy a Ostravy, kteří zde taky pomáhají. Někteří jako pomocníci strojvedoucího nebo topiče a jiní jako průvodčí. K té druhé skupince se jako vedoucí člen hlásím i já. O prázdninových víkendech proto zapomenu na práci geodeta a vydávám se do 50 km vzdálené Třemešné ve Slezsku, kde tato trať začíná. Nahodím na sebe uniformu z třicátých let s nezbytným „kastrůlkem“ na hlavě a spolu s ostatníma si hrajeme na železnici. Věřte nebo ne, ale je to parádní odpočinek. Sice se musíme prodírat vlakem a prodávat jízdenky, ale atmosféra, a vůbec vztah mezi personálem a cestujícími, jsou úplně jiné, než jaké známe u Českých Drah. Samozřejmě že blbec se najde všude, ale je to jeden z celého vlaku. Po zpacifikování všech cestujících si už jen užíváte jízdu drkotajícím vláčkem krásnou krajinou, cítíte vůni páry a posloucháte supění parní lokomotivy.

Pro ty, kterým by snad něco k úplné spokojenosti chybělo, je v soupravě řazen pivní vagón. V půlce cesty je půlhodinová pauza, kdy parní mašinka dobírá vodu. V té chvíli se celé osazenstvo vlaku vyhrne ven a žene se podívat na ten starodávný stroj (koho by napadlo, že je starý jenom 50 let…). Svůj kontakt s cestujícími si potom užijí i ti, kteří jsou schovaní na mašině. Celá ta hromada cestujících se dá krásně rozdělit. Například tatínkové a dědečkové. Když vlak stojí, ukazují dětem parní lokomotivu, snaží se jim všechno možné vysvětlovat a dědečkové vzpomínají, jak s tím jezdívali kdoví kam. Když se vlak rozjede, předají děcka maminkám a babičkám a zamíří směr pivní vůz. Pro děti je tedy parní mašinka, pro tatínky a dědečky pivní vůz, a co maminky babičky? Ty mají jako zábavu nás. Nevěřili byste, jak může někoho potěšit, když se vyfotí vedle člověka v modrém munduru s kastrolem na hlavě. A to jim ani nevadí výraz toho člověka, když okolní teplota nehodlá klesnout pod 30 stupňů.

Ale co, vlak dojede zpátky, všechno se spočítá, uklidí a hurá do jedné z blízkých hospůdek. Tohle je další část relaxace. Radegast 10° 17 Kč, Holba 11° Šerák 16 Kč, Holba 12° 19 Kč. A to ještě loni byly všechny ceny o 2 Kč nižší. Připomínky ke kvalitě piva Holba nejsou na místě, minimálně tenhle víkend se pít dalo. Po půlnoci vás čeká procházka pod krásnou hvězdnou oblohou, pro ty, co bydlí v okolí měst naprosto nevídanou. V neděli se koná třetí část relaxace. Lehce si přispat a pak všechno zase nanovo. Tentokrát už ale s klidnějším průběhem. V neděli se jezdí s motorovou mašinou a odpadá tedy všechen ten parní blázinec. Ale i tak se najde hodně cestujících, kteří se rádi svezou. Večer se všechno uklidí, zamkne a dědinka zase na týden upadne do svého každodenního stereotypu.

Na minulý víkend připadlo kromě pravidelného zahájení sezony, také výročí 110 let trati. Pro zájemce jsme připravili několik specialit navíc a ti nám za odměnu připravili pěkný nával. V sobotu se opravdu o žádné relaxaci mluvit nedalo. Jediným zpestřením byla skupinka nalitých zpívajících Poláků cestou zpátky. První část relaxace se tedy vynechala a všichni se těšili na část druhou. Jelikož se zahajovalo a všechno dobře dopadlo, bylo to třeba řádně zapít. Po dopití několika lahví ovocných destilátů u ohně se zamířilo do hospody. Sedělo se na zahrádce, zpívalo, bavilo, vzpomínalo, nadávalo a samozřejmě pilo. Jen díky našim drahým polovičkám večer neztratil úroveň, neboť holky zabránily sázkám na to, kdo v nápojovém lístku vypije více řádků. Noc ještě zpestřil každoroční zápas s naftovým topením ve voze, kde kluci spali a tím Den dráhy a celé zahájení sezony skončilo. Na neděli jsme se všichni těšili, protože první víkend nikdy nejelo v neděli moc cestujících a po sobotním návalu jsme se těšili na ten správný odpočinek. To se taky splnilo. V sobotu jsme prodali přes 400 převážně rodinných jízdenek a v neděli pouhých 11 jednotlivých.

Zase jsem se nějak moc rozepsal. Tak tedy posledních pár řádků a malá reklama na závěr. Fotoreport z víkendu najdete tady a kdo by se chtěl přijet svézt, jezdíme každý prázdninový víkend, odjezd z Třemešné ve Slezsku je v 10:50 a návrat v 16:19.

A hurá zpátky k učení…