>>tlačenka

Zprvu jsem se zdráhal zda tohle téma vynesu na veřejnost, ale po vzoru „sdílená radost je dvojnásobná radost a cizí neštěstí nejvíc potěší“ jsem se pustil do problematiky mého poklopce.   Už nějaký ten pátek se utápím v depresích z nevydařeného vztahu, ale s prvním jarním dnem mi hormony naznačily, že je třeba začít si hledat novou oběť. Sice jsem již dříve inzeroval v seznamkách s přibližně tímto textíkem. „Mladý, pohledný, 23 let, modré oči, 24/7, sportovní postava, nekuřák, domácí kutil a abstinent hledá ženu, která má vyvinutý smysl...

[ Více ]

Tak jsem opět zde. Musím se hned ze začátku přiznat, že jsem poslední dobou svou blogerskou činnost trochu zanedbával. Pracovní a studijní povinnosti převážily nad zábavou a spisovatelskými radovánkami. Ale nakonec jsem přeci jen dospěl do stádia, kdy musím své zážitky ventilovat. Tentokrát se pokusím učinit tak s rozvahou a ne otevřenými stavidly (ty jsem si nechal v záloze na dlouho slibovaný blog „Co dělá jaro s mým poklopcem“).   Občas se zamýšlím nad tím, kdo v mém životě poslední dobou organizuje ty nejšílenější zážitky a dovolené. Nemusím...

[ Více ]

Téměř po týdnu jsem se konečně dostal k tomu, abych napsal pár řádek o mém trápení, zrazené důvěře, bezmezné lásce, oddanosti, kamarádství a defektu. Ale pěkně po pořádku. Od svých osmnáctých narozenin a získání řidičského průkazu jsem v automobilu Seat Ibiza 1.5GX najel více než 40 000, s jednou skvělou slečnou navštívil šest zemí Evropy a několikrát se v něm stěhoval na koleje, priváty a podobná zařízení. Mnohdy mi sloužila jako ložnice a Noemova Archa mého libida. A to prosím bez závažných závad. Sice jsem občas vyrazil s prasklým...

[ Více ]

Tak druhý den je tady. Můj močový měchýř se nemohl dočkat rána a tak potichounku, jako stádo ovcí se zvonky, jdu po vrzajících schodech do přízemí. Zcela neslyšně převrhnu prázdný kbelík, shodím lopatu, povalím kovové vědro s prázdnými lahvemi. S čistým svědomím, že jsem nezpůsobil cestou na toaletu žádný hluk, zavírám za sebou vrzající dveře. Hledám příhodné, skryté a vzdálené místečko vhodné pro malou stranu. Hlavním požadavkem je, aby nebylo na místě, kde bych se mohl večer válet i s celým slušným a neohroženým bratrstvem. Po návratu...

[ Více ]

Sem se bavil s Honzou po skypu. Nějak se mu pletly prsty, pročež neustále vytvářel hrozně legrační novotvary jako "svuyj vux" (svůj vůz), "jak budete cyrážet" (až budete vyrážet), "podivej se n amapu" (podívej se na mapu) a podobně. To se samozřejmě zcela běžně stává asi všem, kteří si přes skype dopisují, zvlášťe mají-li kvalt. Já jsem si ale z hondzika nemístně utahoval a dělal jsem, jako že jeho novotvarům nerozumím a nechápu o čem to safra "lmuví", což ho přimělo k následující reakci: [13:29:04] Honza: zaoj imaginaci[13:29:08] Honza: zapoj[13:30:05] Honza: jako...

[ Více ]

Tak děti moje milé, téměř vlastní, zas je jeden veleúspěšný rok  za námi. Není nás ani víc, ani míň, kromě nových rozdvojených, roztrojených a rozčtvrcených osobností. Ale k tomu se ještě dostaneme. Abych tě milý čtenáři nenudil hned začátkem roku, přistoupím k jádru pudla. Pokud mé blogy někdo čte (dle diskuzí asi ne), ale kdyby snad náhodou, tak asi tuší, o čem tak mohu po silvestrovských oslavách psát. Ano, je to tady, další oslavy příchodu nového roku v Bářině chatě na Slovensku jsou za námi. Zaplať Pán Bůh.   Jsou lidé a věci které se nemění....

[ Více ]

Přiznám se, a ne bez uzardění, že jsem se před časem připojil k davu slevychtivých konzumentů a založil si konečně účet na Aukru. Fascinován lácí a rozmanitostí zboží na jakou jsem zatím natrefil jen na nádražní tržnici v Brně, jsem se jal zběsile nakupovat. Začal jsem zlehka kancelářskou židlí, o kterou má zmučená záda už dlouho škemrala, a světe div se, nákup se vydařil. Kosmická židle Oklahoma se ukázala jako nedocenitelný podpůrce mých rozdováděných bederních obratlů. Navíc zastala i funkci menšího lunaparku - jde se na ní totiž točit...

[ Více ]

Jistě vás, milé děti, všechny silně zajímá, jakpakže to s tou postelí všecho dopadlo. Tak si pěkně zalezte do peřin, nastražte ušiska a já vám tu pohádku hned dopovím. Jak už jsem říkal: tak, jako k tlačence patří pěkných pár koleček cibule, tak k posteli patří pořádná matrace. A jelikož si strejda s tetou postavili kouzelnou postel, dá rozum, že do ní potřebovali taky kouzelnou matraci. Ani tvrdou, ani měkkou, ani tlustou, ani tenkou, zkrátka takovou, na které by se spalo jako na obláčku. Ale protože, jak milé děti víte, jsou strejda s tetou chudobní,...

[ Více ]

Ano moji drazí, skutečně je tomu tak. Na výpečkách chcípl vepř. Stojaté, žabincem pokryté vody tohoto kdys živého blogu jen občas zčeří tlamy vypasených rybičkiho příspěvků. Dlužno podotknout, že valná část viny spočívá na mých bedrech. Já, kdysi ten nejplodnější grafoman, kterého výpečky poznaly, jsem se takřka nadobro odmlčel. Svůj podíl však na tom neseš i ty! Ano ty – a vlastně i ty, ty, ty a ty a taky ty! Celý ten rok a půl, kdy Výpečky vesele pochrochtávaly webem jsem marně čekal, že z tebe, milý čtenáři, vykřešu nějakou odezvu, že...

[ Více ]

Sobota proběhla celkem poklidně. Postavil se stánek, narazila se bečka, kterou dovezl pan farář. Udělal nám tak reklamu, o které se nám ani nesnilo a za chvíli se začali trousit první zákazníci. Polovina výpravy odjela na výlet spojený s ochutnávku vína a druhá se starala o chod stánku. Blaho všech platících i neplatících zákazníků je naší devizou.Večer jsme dorazili z výletu, znaveni prohlídkou parku a ochutnávkou vína a započali práci na stmelování přátelství. Již tradičně zůstal na náměstí otevřený stánek Bělotína a dalšího partnerského...

[ Více ]